Je udržitelnost bublina?
Publikováno v Executive Report Sustainability Summit.
Tomáš Macků a Tereza Horáková z Ipsosu ukázali, že k udržitelnosti se Češi stavějí převážně pozitivně (44 %) či neutrálně (39 %). Jen v 8 % populace vzbuzuje negativní emoce. Pro každého ale může udržitelnost představovat něco jiného. Nejčastěji si ji lidé spojují s ekologickou šetrností, recyklací materiálu, obnovitelnými zdroji a zachováním planety pro budoucí generace. Jak upozornil Tomáš Macků, pro nemalou část veřejnosti jsou udržitelnými produkty ty, které jim dlouho vydrží nebo se dají snadno opravit.
Z Ipsos segmentace české populace plyne, že 85 % chce žít udržitelně, ale liší se v tom, jak moc jsou pro to ochotní udělat – ať už omezením svého pohodlí nebo formou připlacení si za udržitelné produkty:
- 14 % populace lze nazvat skutečnými udržitelnými nadšenci,
- dalších 52 % spadá do tzv. pohodlné většiny ochotné pouze k drobným změnám, udržitelnost je pro ně co-benefitem,
- 19 % jsou pragmatici, kteří považují dodržování udržitelných zásad v každodenním životě za nepraktické
- pro 10 % Čechů udržitelnost není téma, kterým by se zabývali,
- a zbylých 5 % se k ní staví odmítavě.
V ČEM SE ČEŠI LIŠÍ?
V porovnání s evropským průměrem je u Čechů patrná nižší ochota připlácet si např. za kompenzaci vytvořené uhlíkové stopy (např. při nákupu letenky) nebo za vstup či vjezd do historických částí měst.
A rozhodně nelze říct, že jsou Češi v názorech a krocích směrem k udržitelnosti jednotní. Přednášející z Ipsos vypíchli výrazné rozdíly, které můžeme pozorovat mezi muži a ženami i zástupci různých generací. Nepřekvapivě považují toto téma za důležitější ženy a lidé mezi 18 a 34 lety. Tyto skupiny také častěji soudí, že se jim daří chovat se udržitelně. Muži a lidé nad 50 let jsou obecně skeptičtější. Liší se také „udržitelné strategie“ mužů a žen. „To, jak udržitelnost uplatňujeme v každodenním životě, do značné míry odráží naše společenské role“, zdůraznila Tereza Horáková. U žen se častěji setkáváme se snahou o udržitelné nakupování a opakované použití produktů, muži se více zaměřují na ekonomickou stránku věci a usilují o šetření energií či vody a obecné neplýtvání.
Další oblastí, ve které se česká populace výrazně štěpí, je vnímání nerovnosti a diskriminace. 42 % Čechů má pocit, že má v životě stejnou příležitost posunout se vpřed jako ostatní. Mírně tak zaostávají za evropským průměrem (47 %), ale vidí situaci mnohem pozitivněji než obyvatelé Řecka (pouze 14 %). S největšími překážkami a nerovným zacházením se podle české veřejnosti setkávají lidé s fyzickým či mentálním postižením a senioři. Mladí do 34 let jsou k vnímané neférovosti vůči řadě skupin obyvatel (sexuální menšiny, imigranti, lidé jiných etnik, ženy) výrazně citlivější než starší lidé.
A CO OČEKÁVAJÍ OD FIREM?
Aktivní přístup k řešení těchto nerovností očekávají Češi zejména od státu, ale v nemalé míře také od firem. To se odráží v silném důrazu na zlepšení chování firem v pilíři G. Naopak míra orientace na ekologický a sociální pilíř závisí v očích veřejnosti výrazně na oboru, ve kterém firma působí. V současnosti většina populace nepovažuje snahy firem v ESG za vnitřně motivované, jen 33 % věří, že firmy realizují své aktivity v udržitelnosti z vlastního přesvědčení. Je zde tedy spousta prostoru ukázat, že pro firmy není udržitelnost jen módní bublinou, ale že jsou připraveny vzít na sebe svůj díl odpovědnosti.
